Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. kapitola - Plán

15. 12. 2006

„Tohle není možný! Proč já?!? Potter určitě podplatil redakci, to není možný!!! Já se zblázním, nikam nejedu!“ ječela Lily.

„Hele, klidni se. Na zájezd pojedeš, vždyť ty dva týdny přežiješ…“ přemlouvala ji Liz. „Co já bych dala za takový výlet!“

„Jenomže tobě Potter nevadí….“ zkoušela namítat Lily.

„I kdyby mi vadil, jela bych tam, přece si nenecháš ujít takovou příležitost!“ přesvědčovala ji Jane.

„Fakt tam mám jet? A co když mě bude obtěžovat?“

„Tak mu jednu vlepíš, no.“

„No když myslíš… Ale vezmu si repelent!“

„Jo, jestli ti to pomůže.“ usmála se Jane. Už týden Lily přemlouvala a konečně se jí to povedlo. „Ale radši si nech předepsat antikoncepci.“

„Hahaha. Fakt vtipný. Ty si radši všímej, za kterou sukní ti lítá Sirius…“

Jane se stačila jenom nadechnout a vtom…

„Mluvil tu někdo o mě?“ objevil se znenadání Sirius u jejich stolku.

„No, já budu muset jít, holky, ahoj,“ utekla rychle Jane.

„Co je jí?“ ptal se udivený Sirius.

„Ale nic, musí akutně hodit útěk, víš,“ informovala ho Lily s úšklebkem.

„Co? To se mě bojí?“ divil se dál Sirius.

„Ne, bojí se nakažlivých chorob…“ odešly holky se smíchem, nechávajíc za sebou udiveného Siria.

 * * *

„Hele, já tu Evansovou nechápu. Co proti tobě má?“ diskutoval s Jamesem Tichošlápek.

„Třeba jí vadí má náklonnost,“ uvažoval James.

„Nebo je frigidní,“ vtipkoval Sirius.

„Hahaha. Já ti ještě ukážu, jak je frigidní.“

„Tím, že ji budeš pronásledovat? Nic proti, dvanácteráku, ale já bych se nikdy žádný holce nevnucoval.“

„Jenomže ty s nima nechceš mít vážný vztah, víš. A v tom je menší rozdíl,“ ušklíbl se James.

„Hele, víš co? Dělej si, co chceš. Mně je to jedno,“ odešel Sirius.

„Může mi někdo říct, co jsem mu udělal? Už se chová jako holka,“ divil James.

„Asi mu vadí tyhlety poznámky,“ upozornila Jamese Liz.

„A co mu mám říkat? Jak je skvělý, že má kamarádky na jednu noc nebo co?“

„Víš co by bylo nejlepší? Kdybys mu neříkal nic,“ otočila se na podpatku Liz a odešla.

„Jeden jako druhý…“ kroutil hlavou James.

 

 * * *

Příští den…

„Už za dva dny jedeš pryč, Lil. Mě se bude tak stýskat!“ smutnila Jane.

„Mě po tobě taky. Ale říkalas, že by sis nikdy takovou příležitost nenechala ujít. Dávám jen na tvoje rady. A za dva týdny jsem tu jako na koni,“ ujišťovala ji Lily.

„Vždyť já vím. Ale stejně se nám po tobě bude stýskat.“

„No ale třeba si na ty dva týdny najdeš jinou zábavu. Sirius pořád krouží v povětří…“ utahovala si z Jane.

„A Potter bude s tebou na ostrově. To je lepší, než když je s tebou v Bradavicích, má větší šanci, že tě sbalí,“ oplacela jí to.

„Ale to se mu nepovede. Mám skvělou obranu.“

„Ale Potter má dobré zbraně.“

„Na mně nemá.“

„Víš o tom, že muži jsou silnější než ženy?“

„Vím. Ale jenom někteří. Některé ženy jsou taky kulturistky.“

„Jenomže ty do nich nepatříš.“

„Pořád ještě můžu.“

„Obávám se, že za ten jeden den se ti to nepodaří.“

„Tak to si radši zabalím ten repelent…“

Mezitím v jiné místnosti…

„Dvanácteráku!“ vtrhl do pokoje Sirius.

„No?“ otočil se otráveně James. „Prosím tě, jenom se mě neptej, jestli se těším, nebo tě přetrhnu!“

„Těšíš se?“ usmál se Tichošlápek, ovšem nevšiml si, že James vzal hůlku a blížil se s ní k němu. „Co to děláš, kámo? Hele klid, jo, hlavně klid, nevzrušuj se!“

„Bojíš se mě?“ ušklíbl se Dvanácterák.

„To víš že ne, jenom se chováš jako šílenec…“

„Když se mě někdo po dvacáté za den zeptá, jestli se těším, tak se nemáš proč divit.“

„A těšíš se?“

„SILENCIO!“

„….“ otvíral naprázdno naštvaně Sirius pusu.

„No, teď se mě ptej, jak chceš. Už mi to nevadí,“ usmál se James a chystal si dál věci.

„Co to tu je?“ přišel do místnosti Remus. „Tichošlápku? Jsi v pohodě?“

„…..“

„Co mu je, Jamesi?“ otočil se na něj Remus.

„Ale nic. Jenom si cvičí němohru.“

„Spíš bych řekl, že tady nějaký vánek zašveholil kouzlo….“

„Ty jo fakt? Já nic neslyšel!“

„Moc vtipný. Co ti udělal?“

„Vánek?“

„Sirius.“

„Jo Sirius… Ten nic. Ale vánek tu ševelil. Tak jsem ho umlčel. Jenomže jsem se asi netrefil do vánku, ale do Siria… Promiň drahoušku,“ otočil se James na Siriuse s nevinným výrazem ve tváři a odešel pryč.

 * * *

„Kouká na tebe už dobrou čtvrthodinu, víš to?“

„No a co… Mě nezajímá, moc dobře to víš, Liz,“ dělala nepřítomnou Jane.

„Ale jestli se na něj nepodíváš, tak mu vypadnou oči,“ přemlouvala ji Lily.

„Aspoň bude mít dobrý oběd.“

„Hele vy jste si se Siriusem něco udělali?“ divila se Liz.

„My dva? Ne. My jsme kámoši. JENOM kámoši.“

„Jo. A proto na tebe civí jako na Sochu Svobody a proto ty děláš, že ho nevidíš. Je mi to jasné.“

„Tak se neptej.“

„Hele Jane, okamžitě to vyklop. Dělej.“

„Myslím, že by tu nikdo nebyl příliš nadšený, kdybych to vyklopila uprostřed stolu s jídlem.“

„Ty víš, jak to myslíme. Nedělej si z nás srandu a mluv,“ přemlouvala ji Lily.

„Holky, já nějak nemám hlad. Ahoj,“ zvedla se Jane od stolu a odešla.

„Co jí je?“ divila se Lily.

„To nevím. Ale musíme to zjistit,“ rozhodla se Liz.

„Jdem na to?“

„Jasně,“ přikývla Liz hlavou a zvedla se od stolu. „Siriusi?“

„Co je?“ zvedl hlavu od dozlatova opečeného kuřátka s oblohou.

„Můžeš s náma jít pryč, prosím?“ usmály se na něj s andílkovským pohledem holky.

„Už kvačím…“

„Co jste chtěly?“ ptal se za dvě minuty Sirius.

„Takže… Hned teď nám řekneš, co sis podělal s Jane. A žádné výmluvy!“

„A proč vám to neřekne ona?“

„Nevíme. Tak dělej. Co se stalo?“

„No….“

„Pane Blacku? Prosím, pojďte se mnou,“ zavolala na Tichošlápka profesorka McGonagallová.

„Kruci…“ zaklely současně obě dívky.

„Něco se vám nelíbí, slečny?“ zamračila se profesorka. „Prosím, obměňte si slovník. Jinak začnu strhávat body.“

„Pardon, paní profesorko,“ omluvily se děvčata a odešly.

 * * *

Na druhý den…

„Vstávejte, holky, je můj poslední den tady před odjezdem! Vstávat! Honem, musíme si dnešek užít! No tak… Vy lenochodky! Nikdo vás nebude chtít, protože budete tlusté, jak pořád jenom ležíte,“ zkoušela Lily psychologii.

„Já si vezmu milionáře, který bude pořád na služebních cestách, mě je to jedno,“ tvrdila Liz.

„Jenomže milionář potřebuje krásnou ženskou na parádu a tlusťošku si určitě nevezme.“ diskutovala Lily.

„Do papírového sáčku… Já už lezu. Jenom pět minutek.“

„V podobě hodiny. Známe. Dělej nebo ti připravím sprchu jako onehdá Jane!“

„Nééé, sprchu nééé!“ vystartovala z pelechu Jane.

„Ohó, takhle na tebe! No, díky za radu,“ usmála se Lily.

„Jenomže tohle nebudeš moct dva týdny zkoušet. Nebudeš tu a my budeme spát,“ usmála se Jane.

„Tak si to vynahradím teď. Aguamenti!!!“ zvolala Lily s hůlkou napřaženou na chrápající Liz.

Glogloglo…“ kloktala Liz, dokud nebylo kouzlo odvoláno. „Ty jsi blbá!!!! Dívej se na tu postel!!! Dívej se na mě!!! Dívej se na mýho miláčka!!!“ ukázala prstem na smočený plakát, který visel nad její postelí.

„Jejda, promiň! Tvýho drahouška jsem opravdu nechtěla oblít!!!“ přetvářela se Lily.

„Já ti dám!!!“ vymotala se z postele Liz, ale sotva se dotkla nohou země, švihla sebou, po cestě udělala ve vzduchu přemet, pak dopadla a dojela po zadku k Lily, která ležela v kaluži vody v záchvatu smíchu.

„Áááááááu!!!“ ksichtila se Liz, protože si narazila zadek.

„No, tos mi to natřela. Teď si budeš muset natírat své drahocenné pozadí. Měj se krásně!“ zamávala jí Lily s úsměvem a odešla směrem umývárny.

 * * *

Po celý zbytek dne Liz strašně trpěla, protože musela sedět na tvrdých židlích v učebnách. Její zadek doposud nechápal, že byl měl přestat bolet a ona mu to nedokázala vysvětlit. Nepomohly ani žádné krémy. Proto padaly různé návrhy, co by asi měla Liz udělat.

„Proč nejdeš na ošetřovnu? Madam Pomfreyová ti zadek spraví jako nic,“ ušklibovala se Lily.

„Jo. Půjdu tam a ztrapním se jako nikdy. To víš. Radši ať mě bolí,“ odporovala Liz.

„No, mělas dávat pozor. Tvoje chyba, že sis nevšimla vody kolem tebe.“

„Nekecej, tam byla voda????“

„Jo. To opravdu nebyly halucinace.“

„Díky za informaci, příště se budu snažit padat na tebe, aby to tak nebolelo. Souhlasíš?“

„Ty jsi tak chytrá, Liz,“ křepčila se Lily.

„Pro tebe všechno, miláčku,“ poslala jí Liz vzdušný polibek.

„Jééé, tady jsou nějaké orgie? Můžu se přidat?“ vyptával se Sirius, který šel kolem.

„Bože ty seš nechutnej, Sirie,“ šklebila se Jane.

„Já se jenom ptám…“ obraňoval se.985+6

„Tak se radši nejdřív zamysli, co říkáš, než to vypustíš z pusy,“ odešla s těmito slovy Jane.

„Co jí zas je? Co jsem jí udělal?“ ptal se sám sebe Sirius.

„Na to jsme se tě chtěly taky zeptat. Cos jí udělal?“ zeptala se Liz.

„Rád bych vám to řekl, ale bohužel to asi nepůjde. Já to totiž taky nevím. Je na mě hnusná už dva dny a přitom jsem se jí ani nedotkl…“

„Ještě to tak,“ zašeptala Liz své kamarádce, která se hned zachichotala. Jenomže Tichošlápek to uslyšel a hned se na ně nesouhlasně podíval.

„To jsem tak odpornej???“

„Ne. Jenomže kdyby ses jí dotkl, tak bychom to nevydržely už vůbec. Měj se,“ zamávaly mu holky a odešly.

„To jsme toho moc nezjistily, co?“ mumlala si děvčata.

„To ne. Zajímalo by mě, jestli Jane něco o Siriovi zjistila, nebo proč by měla jiný důvod chovat se k němu takhle?“ přemýšlela Lily.

„Asi jo. Třeba ho uviděla s nějakou holkou, u Siriuse bych se nedivila a taky by to vysvětlilo, proč je Jane taková.“

„Tak se jí na to hold musíme zeptat,“ rozhodla Lily a změnila směr chůze. „Jdem za ní.“

„Čau Jane. Co tu ležíš jako mrtvola na posteli? Kvůli Siriovi? Udělal ti něco?“ přešla rovnou na věc Liz.

„Jo,“ odpověděla stroze Jane.

„A co takovýho?“

„To je tajemství.“

„Urazil tě?“

„Ne.“

„Pohádali jste se?“

„Ne.“

„Našla jsi ho s jinou?“ zeptala se Lily, která na to celou dobu myslela.

Místo odpovědi se ovšem Jane zvedla z postele a ve dveřích pokoje řekla: „Musím si dělat úkoly,“ přičemž odešla.

„No, je to jasný. Musíme se Siria zeptat, s kým byl.“

„To nám neřekne,“ usoudila Lily.

„Myslíš? Já umím používat různé zbraně,“ usmála se spiklenecky Liz.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nemysli si...

(Susan Topperová, 15. 12. 2006 17:24)

To nebylo jenom kvůli tobě, drahoušku :*

NOOOOOOOOOOOOOOOOO!

(LilyJane, 15. 12. 2006 16:55)

Konečněééééééééééééé já myslela že se nový kapči nedočkám!!! %D ale povedlo se ti to!!! Ještě že sem tě k tomu psaní dokopala...