6. kapitola - Fackovací den
„Jsme tady,“ zašeptal James. Lily ale nevnímala. Měla hlavu položenou na Jamesově rameni a spala. „Lily, vstávej,“ snažil se ji probudit, zrzka ale nejspíš neměla nejmenší chuť vzbudit se. „Miláčku?“ zašeptala Lily.
„Ano?“
„Víš, že tě strašně miluju?“
James nejprve zůstal koukat s otevřenou pusou a když se vzpamatoval, řekl: „No, tak nějak jsem to tušil.“
Lily se jenom usmála. James dál seděl a upíral pohled na protější sedadlo. Pak si uvědomil, že by nejspíš měli vystoupit z letadla.
„Lásko, vstávej,“ pokoušel se zrzku vzbudit. „Slyšíš? Už jsme tady, musíme vystoupit.“
Teď se už dívka probrala, protáhla se a hned nato zjistila, že na ni James upírá své hnědé oči a s úsměvem na rtech ji pozoruje.
„Děje se něco?“ zeptala se.
„Nepamatuješ se, cos mi teď řekla?“
„Já ti teď něco říkala? Promiň, ale spala jsem, je možný, že jsem mluvila ze spaní.“
„Řeklas mi, že mě strašně miluješ,“ rozzářil se James, jako by si teprve teď uvědomil, co mu dívka řekla.
„Hele, jestli je to nový trik, jak mě dostat, tak je dost ubohej,“ řekla Lily a chtěla projít kolem do teď sedícího Jamese. Ten se ale znenadání postavil a přitiskl si dívku k sobě.
„To není žádný trik, vážně jsi to řekla.“
„Hahaha,“ Lily se snažila ironicky zasmát, ale bylo na ní vidět, jak znejistěla.
„Taky tě miluju,“ řekl James a přitiskl své rty na dívčiny. Ta se samozřejmě snažila chlapce odstrčit. Po chvíli tiché hádky ale začala polibky vřele opětovat…
„Jamesi?“ otočila se na vedle sedícího chlapce Lily, ale zjistila, že ten spokojeně spí s úsměvem na rtech.
‚Jaký má překrásný úsměv….‘ pomyslela si, ale pak se zarazila.
„Proboha, na co to myslím!“dala si sama sobě takovou facku, až se na ni všichni kolem zvědavě podívali. Plesknutí dlaně vzbudilo i Jamese, který se chvíli dezorientovaně rozhlížel a pak si všiml zrzky po své levici.
„Co se děje?“ vrhl na ni svůj nejkrásnější úsměv. Na chvíli se mu zdálo, že se na něj Lily vrhne, pak ale nasadila ledový úsměv a oznámila: „Za chvíli přistáváme.“
Mezitím v Bradavicích…
„Jane, no tak… Vždyť se nic moc nestalo…“
„Vůůůůůbec… Vypadni!“ snažila se Jane vyhnat Liz od její postele.
„Ale mě se nevyhneš. Hele, nemůžeš být přece uražená celý zbytek života. A mračení způsobuje vrásky,“ začala ji Liz šimrat. „Jůůůůů, špečíky! Kdepak se nám tu vzaly, co? Tady někdo moc papkal!“
„Ááááá nech mě! To jsou moje špeky! Moje, moje, moje!“ vykřikla Jane a překulila se na Liz. „Jůůů, tady nám někdo papal čokoládku! Copak to tu máme? Takové napapané bříško! No toto, kde se tu vzalo?“
„Liz, já tě varuju,“ smála se Jane, která se nedopatřením ocitla znovu pod Liz.
„Hele, tady někdo pořádá orgie! Můžem se přidat?“ zašklebila se ve dveřích Cindy a její dvě kamarádky.
„Jdi někam! Tady nemáš co dělat, hoď si odpich!“ zvedla se Liz a vyhnala Cindy z pokoje. Pak se starostlivě podívala na Jane. „V pohodě?“
„Jasně, všechno je v pořádku. Ta kráva nestojí za trápení,“ zvedla se ze země i Jane.
„Takže mi odpouštíš, co jsem řekla Siriovi?“
„Co mám dělat jinýho,“ usmála se Jane.
„To jsem ráda. Hele, co kdybychom zašly za Remusem a zeptaly se ho na Siria? Jak to vzal, nebo co si o tom myslí. Je to přece jeho dobrý kamarád a navíc s Remusem se dá v klidu popovídat, ne jako s těma dvěma. Určitě nám pomůže!“
„To je dobrej nápad! Kdy vyrazíme?“
„Tři… dva… jedna… TEĎ!“
* * *
„Miku? Kde jsme to vlastně přistáli? Nějak jsem to nepostřehl…“ zeptal se James, když se zvedl ze sedadla.
„Nedivím se ti, půl cesty jsi prospal. Jsme v San Domingu, hlavním městu Dominikánský republiky. Když vyjdeme z letiště, pojedeme autobusem přímo do hotelovýho komplexu Punta Cana, kde budeme ubytovaní.“
„Jenomže to musíme nejdřív vystoupit z letadla.“
Jejich skupinka už stála přímo u dveří letadla, když jim je letuška otevřela. Hned jak vyšli ven, všichni zůstali stát jako opaření a převálcovaní parním válcem. Nebylo to proto, že by se lekli okolí. Toho si nejdříve ani nevšimli, protože jakmile vyšli, dostali šok kvůli změně podnebí. V letadle byl příjemný klimatizovaný vzduch, mimo letadlo byl ale vzduch horký a ze začátku si mysleli, že se udusí, jak nemohli pořádně dýchat.
„Jamesi?“ oslovila chlapce Lily přidušeně, jak jí to nedostatek kyslíku dovolil.
„No?“ vydal ze sebe prapodivným hlasem James.
„Můžeš mi nafackovat? Třeba bych se pak uklidnila a normálně dýchala…“
„Já bych věděl o něčem lepším…“ prohrábl si vlasy James.
„Dík. Už je mi dobře,“ ušklíbla se Lily.
„Když myslíš… Hele, podívej kolik je tu stromů a keřů! Je to tady jako v nějaké džungli!“ obdivoval krásu okolí James.
„Jo, je to krása. Věděla jsem, že tu bude hodně zeleně, ale že tolik, a že to bude tak úžasné, mě vůbec nenapadlo…“
„Jak jsi to mohla vědět?“ zeptal se zmateně James.
„To jsi nikdy nebyl v knihovně?“
„No jasně, to mě mohlo napadnout. Tam ty vlastně chodíš každý den.“
„Vadí ti něco na knihách?“
„Ne, nic. Hele, nech mě hádat. Že si v kufru vezeš aspoň deset knih?“
„Ne, jenom pět.“
„Jenom? Lásko, já znám víc věcí, které se dají dělat, než jen čtení knih,“ prohrábl si James opět vlasy.
„Jo, ale samý nechutnosti. Pottere, myslíš někdy na něco jinýho než na sex?“
„Na tebe.“
„Šmarjá… A kromě mě?“
„Hmmmm…“ zamyslel se James.
„Počkej, já to vím. Na famfrpál,“ protočila Lily oči v sloup.
„Jééé, ty můj drahoušku, jak jsi to věděla?“ usmál se černovlasý chlapec.
„To nebylo tak těžký. Stačilo použít to, co tobě chybí. Mozek, Pottere, mozek!“
„Hele, neurážej, Evansová! Abys věděla, mám IQ 120!“
„A kdo ti ho měřil? Pettigreew? Ani bych se nedivila…“
„Koukej, já vím, že Peter je trochu zvláštní, ale…“
„Trochu?! Pottere, prober se! Vypadá jako hadr, myslí jako hadr, přitahuje holky jako hadr a je chytrej jako hadr!“
„Ale není to hadr!“
„Ne, je to váš poskok. Jsi stejný jako on, a proto s ním kamarádíš!“
„Evansová! Ty si myslíš, že jsem jako Peter?“
„Neřekla jsem to dost jasně? Jediný rozdíl mezi váma je, že ty nejsi hadr, ale koště!“
„Koště?“
„Jo. Koště je tvoje nejoblíbenější věc, první je zlatonka.“
„První jsi ty!“
„Jsi koště, protože miluješ famfrpál…“
„Miluju tebe!“
„Jsi koště, protože tvé vlasy podobu s koštětem nezapřou…“ řekla Lily, načež si James hrdě prohrábl vlasy. „…A jsi koště, protože když podmeteš holku, tak se už nevdá!“
„No počkej, tím chceš říct co?“
„Tím chci říct, že o tebe žádná nestojí!“
„Stojí, Evansová, stojí, ale ví, že já chci jenom tebe!“
„Pottere, pochopíš někdy, že s tebou nechci nic mít?!“
„Já počkám, až si to rozmyslíš!“
„Nerozmyslím, Pottere. Chodím s Garym!“
„Ty… Chodíš… S Garym? S Gary Railem?“ vydal ze sebe James ohromeně.
„Jo. Chodím s Garym. Koukáš, že jsem si našla někoho jinýho než tebe? Věř, že je hodně lepších a hezčích kluků, než jsi ty!“ vykřikla Lily.
„To by stačilo! Uklidněte se! Přece tady nebudete dělat scény!“ přerušila je Sarah.
Zrzka naštvala hleděla na Jamese a ten její opět opětoval. Bylo na něm ale vidět, že to, co mu dívka řekla, mu ublížilo. Měl v očích plamínek smutku a prohry. Jeho tvář byla posmutnělá a chyběl jí ten věčný úšklebek a úsměv, kterým dívku každý den obdarovával. Obvykle na všechno našel vtipnou poznámku, teď ale stál, nemluvil a přemýšlel o slovech, která mu dívka řekla.
‚Možná jsem neměla být tak tvrdá. Možná jsem si to s Garym neměla vymýšlet. Ale co jsem měla dělat, nedal by mi pokoj. Jenomže teď je tak smutný… Ty jeho krásné oči ztratily svou jiskru, která každý den plála a smála se na celý svět… Proboha, na co to zas myslím!‘ přistihla se Lily a málem si zase jednu vrazila. ‚Dneska je fackovací den…‘Komentáře
Přehled komentářů
Ahoooj ! Tak jsem zašla a přečetla všechny kapitoly ... moc se mi to líbí je to fakt krásný .... Máš opravdu talent a těším se na další kapitoly. Jsem ráda, že nepíšeš o Harrym a spol. ale také o jeho rodičích ... Moc se mi to líbí jen tak dál :D
Já vím....
(Susan Topperová, 13. 3. 2007 19:48)Na další kapitole už pracuju... S trochou štěstí bude už brzo ;)
za co nás trestáš???
(Flammea, 13. 3. 2007 17:26)hele to se nedělá. napsat to tak, že v nejlepším přestaneš, a potom ani nenapíšeš další kapitolku ty ty ty!!!
Ale drahoušku....
(Susan Topperová, 14. 1. 2007 19:04)Přece mu nemůžu vrhnout Lily do náruče hned... To bych jí neudělala :D
tssss...
(LilyJane, 14. 1. 2007 19:00)takhle trápit mého milovaného Jamieho... fňuk.... =D doufám, že nová kapitola bude brzo.
super
(Zuza, 14. 1. 2007 18:12)peckova poviedka , uz sa tesim na pokracko a dufam ze jamesa este trochu potrapis.
Holky...
(Susan Topperová, 14. 1. 2007 14:32)
To jsem ráda, že se vám líbila :)
Kristyna: Podívám se, a určitě píšeš hezky ;)
super
(kristyna, 14. 1. 2007 13:06)
super kapitolka, super povídka, hele nechtěla by ses třeba někdy kouknout na moje stránky??? jsou tam tayk povídky o pobertech, ale nejsou nějak dokonalý... jsou to : www.kristynapage.estranky.cz
ale nečekej žádnej zázrak!!!
ááááááááá .....
(Myška Myšková, 29. 3. 2007 15:04)