Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. kapitola - Seznámení a odjezd

2. 1. 2007

Když se James probral z překvapení, zvedl kufry a vynesl je před vlak. Lily si tam povídala s jejich průvodcem.

„Kam teď půjdeme?“ ptala se ho.

„Vidíš támhle ten široký sloup?“ zeptal se jí průvodce a Lily přikývla.

„To je průchod mezi světy mudlů a kouzelníků. Teď jsme ještě pořád u kouzelníků, ovšem až projdeme sloupem, musíte se chovat jako mudlové. Tady máte nějaké mudlovské oblečení, mělo by vám sedět. Běžte do vlaku a převlečte se,“ řekl jim a přitom oběma hodil oblečení. James ovšem ještě držel kufry a tak je nestihl pustit. Oblečení mu přistálo na obličeji, což nečekal a předvedl přemet vzad. Nějak to ale nevychytal a spadl obličejem na zem. Kufry se rozletěly kolem, oblečení skončilo na Lilyně hlavě. Ta se ale tak smála, až jí šaty spadly k nohám.

„Haha, no tak jsem trochu spadl,“ krčil obličej James.

„Jenom trošku víc,“ vydala ze sebe mezi vzlyky smíchu Lily.

James se usmál, zvedl se, kufry položil do vchodu vlaku a ze země sebral oblečení. Když se narovnal, Lily se na něj usmívala a řekla: „Jestli to takhle půjde dál, tak asi nebudu ničeho litovat.“

Dvanácterák nasadil udivený obličej a Lily pořád ještě s úsměvem na rtech odešla do vlaku se slovy: „Jestli mi vlezeš do kupé, když se budu převlíkat, tak uvidíš!“

 „Já se budu dívat okýnkem,“ odpověděl James s úšklebkem, díky čemuž mu přiletěl jeden pohlavek zprava. Lily vlezla do kupé, zavřela za sebou dveře a zatáhla závěsek, ten ale nedosahoval až ke konci okýnka a dívka si toho nevšimla. James toho náležitě využil a šel špehovat.

„Tak tohle si nechám líbit,“ usmál se. Lily si ho naštěstí včas všimla, otevřela dveře a James dostal druhý pohlavek zleva.

„Vypadni, prasáku,“ řekla mu Lily a vyhodila ho z vlaku.

„Kruci,“ zaklel James a čekal, až Lily vyjde. Po pár minutách vyšla, na sobě měla červené šaty a James jenom vykulil oči. Lily vypadala i v těchto obyčejných šatech jako královna.

„Co tak zíráš?“ zeptala se ho.

„Vypadáš krásně,“ usmál se James. Lily se usmála a poslala ho do vlaku.

Když se James převlékal, přemýšlel nad Lilyiným chováním. Pokud kolem sebe neměla známé, tak se k němu chovala celkem hezky. Nebo to bylo něčím jiným? Každopádně měl James výbornou náladu.

„Jestli to takhle půjde dál, tak nebudu ničeho litovat.“

„Tak jsem tady,“ ohlásil se James svému průvodci a Lily, která si ho přejela pohledem. James měl na sobě proužkovanou košili a džíny. Zrzka se usmála a pak se podívala na průvdce, který jim pokynul rukou, aby šli za ním. Přišli ke sloupu, kde jim bylo oznámeno:

„Jak už jsem řekl, tímto sloupem se dostaneme do mudlovského světa na letiště. Bude tam hodně lidí, takže se držte při sobě a snažte se mluvit a chovat se mudlovsky. Kdo jde jako první?“

James se podíval na Lily, a když se nepřihlásila, přihlásil se sám. Rozběhl se proti sloupu – on ani průchod na nástupiště 9 a 3/4 nebyl moc příjemný – a proběhl jím. Objevil se v zapadlém rohu, odkud viděl pobíhat skupinky rodin i jednotlivců a byla tam spousta obchodů s občerstvením. Nikdy na letišti nebyl, takže byl dost udivený a zapomněl se postavit na stranu, takže když za ním vpadla Lily, vrazila do něj a oba dva se svalili na zem. Naštěstí si jich nikdo nevšiml. Při pádu se nějak podivně překulili, James teď ležel na Lily, což se mu samozřejmě moc líbilo, nemínil vstát a usmíval se na ni. „Já věděl, proč neuhnout,“ šklebil se.

„Slez ze mě, Jamesi,“ řekla mu Lily, černovlasý chlapec se ale samozřejmě k ničemu neměl. „Jamesi! Budu křičet! Pusť mě!“ Ten si ale nedal říct a obličejem se přibližoval k dívčině tváři.

„Jamesi…“ špitla Lily, která se očividně přemáhala.

„Ano?“ zeptal se chlapec, který už u ní byl tak blízko, že cítil na tváři dívčin přerývaný dech.

„NECH MĚ!!!“ vzpamatovala se dívka a dala Jamesovi tak silnou facku, že se překulil na zem. Lily využila situace a rychle vstala. V tu chvíli za nimi přišel jejich průvodce.

„Co se to tu děje?“ zeptal se zmateně a sledoval scenerii před ním, jak chlapce, který ležel na zemi a mnul si tvář, tak dívku, která se opírala o stěnu a zhluboka dýchala.

„Nic se neděje,“ řekla Lily. „Můžeme jít. Kam že to vlastně jdeme?“

„Teď jdeme hledat vaše spolucestující. Jsou taky tady na letišti, myslím, že si budete rozumět. Všichni umějí anglicky, i když Patricia sem tam plácne nějakou blbost, nevšímejte si toho, angličtinu se učí teprve krátce. Jooo, úplně jsem se zapomněl představit. Já jsem Mike, těší mě. Hele, Jamesi, nechceš už vstát z té země? Přece jenom je trochu studená…“

„Hmmm…“ zvedl se ze země James, když vtom se začal Mike otřásat smíchy.

„Bolí, co? No, Lily, dobrá práce! Jenom by mě zajímalo, co ti udělal. Přece jenom taková ozdoba tváře, jakou máš ty, Jamesi, není nic hezkého. Ukaž to,“ dotknul se chlapcovy tváře, ten ale ucukl. „Wow! To bude hezký. Já naposledy takovou facku dostal… No… Hodně dávno.“

„To jste měl štěstí,“ zabručel James, zatímco Lily se ušklíbla.

„To jistě. Ale neměl sis koledovat, brácho. Jo a prosím, tykej mi, ju? Nemám rád, když mi někdo vyká, nebudem si nic namlouvat, ale tak starý ještě nejsem,“ usmál se a ostatní mu úsměv opětovali, i když u Jamese to byl spíš bolestivý úšklebek než úsměv. Tvář ho přece jenom ještě hodně bolela.

„Tak se vydáme za ostatníma, ne, děcka?“ řekl Mike a všichni se vydali za svými spolucestujícími.

„Hele, Miku, to budeš s náma jenom tady nebo taky poletíš?“

„No jasně, že poletím, budu s váma celý dva týdny. Doufám, že se se mnou nebudete nudit,“ usmál se na dívku.

„A to ty nám budeš povídat o mudlech?“ zeptala se ještě.

„Ano, já a ještě moje přítelkyně průvodkyně. Ale mudly budem probírat až s ostatníma, bylo by blbý, kdybychom si povídali jenom my, ostatní by nic nevěděli. Jinak pár informací o letu. Odlítáme až za dvě hodiny a něco, takže máme čas uložit kufry do letadla a tak dále. V letadle jsou sedadla po dvou, předpokládám, že budete sedět spolu?“ podíval se na ně jejich průvodce. „I když, jak tak koukám na Jamesovu tvář, tak asi ne,“ čímž si získal Jamesův souhlasný pohled.

„Budeme spolu sedět,“ oznámila pevně Lily.

 * * *

Mezitím v Bradavicích…

„Jane? Jsi v pohodě?“ zeptala se jí ve společenské místnosti Liz.

„Jo, jsem. Přemýšlím o tom, jak jsem se jako nějaký blb přeřekla. Prostě mi to vyklouzlo z pusy a teprve pak mi to došlo. Co teď budu dělat… Sirius na mě pořád kouká a já hned odejdu. Nejhorší to bylo, když jsme se loučili s Lily a Jamesem. I on na mě vrhal zvláštní pohledy, ale oproti Siriovi to nic nebylo. Kdybych nevěděla, že Lily dva týdny neuvidím, tak bych odtud utekla. Cítila jsem, jak mě Sirius propaluje pohledem a kdykoliv jsem se na něj podívala, tak mě sledoval. Ale zdálo se mi, že po očku mrká i na tebe…“ řekla Jane.

„Na mně? Ani bych se nedivila, abych ti řekla pravdu. Já… Musím se ti s něčím přiznat,“ odhodlala se Liz.

„Do toho,“ pobídla ji Jane se zvídavým pohledem.

„Víš, my jsme s Lil chtěly zjistit, co ti je, pořád jsi útočila na Siriuse. A když jsme zjistily, že jsi s ním viděla nějakou holku…“

„To jsem vám ale neřekla!“

„Já vím, ale jaksi jsme si to stačily domyslet. No prostě jsem vymyslela plán, jak ze Siria dostat, s kým spal.“

„CO?!? Zbláznila ses?!? Ty nejsi normál, Liz… Jenom mi prosím tě řekni, jaký to byl plán…“

„Ehm… No… Já… Prostě jsem mu řekla… Že… Že jsem do něj zamilovaná,“ zavřela oči Liz, protože věděla, co přijde.

„CO JSI MU ŘEKLA?!?!? JSI NORMÁLNÍ???? A MYSLÍŠ, ŽE BY TI NA TO SKOČIL????“ vřískala Jane, čímž si získala pozornost celé místnosti a hlavně Tichošlápka, který na dívky střídavě házel pohledy.

„Uklidni se Jane. Myslela jsem, že když mi to uvěří, tak se mnou bude chtít něco mít, znáš ho přece. Jenomže on se začal strašně smát a vůbec mi to neuvěřil.“

„A co jsi čekala? Že se ti vrhne okolo krku?“

„Počkej, to ještě není všechno,“ řekla Liz, přičemž se Jane začala modlit.

„No, tak to vyklop, ale rychle, protože mi začíná docházet trpělivost.“

„Já jsem mu udělala takovou menší scénu a on tomu pak uvěřil.“

„Ty s ním něco máš?“ zašeptala Jane.

„Neee, nemám. On se mi Sirius omluvil za to, že se smál, ale řekl mi, že se mnou nechce nic mít. Prý mě bere jenom jako kamarádku.“

„He? Nechce s tebou nic mít? Počkej, co se mi to snažíš nalhat, že s tebou nechce nic mít? Vždyť spal s půlkou školy!!!“

„Přísahám ti, Jane, že je to pravda! Klidně se Siria zeptej! Víš, já jsem myslela, že bys mi poradila, jak říct Siriovi, že jsem mu to řekla jenom proto, abych se dozvěděla něco o vašem problému….“

„Tak to sis nevybrala zrovna dobrou osobu. S tímhle já ti nepomůžu. Beru, že ses mi pokoušela pomoct, ale tohle jsi dělat fakt nemusela!!!!“ vřískla Jane a utekla pryč.

  * * *

 

„Proč chceš se mnou sedět? Vždycky jsi mě nesnášela, brečela jsi, že letím s tebou, dala jsi mi nespočet facek a pohlavků a najednou řekneš, že sedíš se mnou v letadle. Řekni mi, co si o tom mám myslet? Teda ne, že by mi to nějak vadilo…“ vyptával se James.

„No přece nebudu sedět s někým úplně cizím! Ses zbláznil! To už budu radši sedět s tebou, víš,“ obeznámila ho se svou situací Lily.

„Jestli se ti líbím víc, tak proč ne,“ usmál se James. „No, je pravda, že nevíme, co za slepice budou ty dvě holky.“

„A ten kluk.“

„Jo… ten kluk,“ zamračil se James.

„Proč se mračíš, vždyť ho neznáš!“

„Hele, kdyby tě nějak obtěžoval, tak mi to řekni a já mu dám co proto!“

„Uklidni se, jo? Kdyby mě obtěžoval, tak bych se snad ubránila.“

„A co když to bude kulturista!“

„Jestli to bude kulturista, tak na něj nebudeš mít ani ty.“

„Pochybuješ o mých svalech???“ bránil se James, zatímco Lily se na něj mile usmála. Už ale nic neřekla, protože ji přerušil Mike.

„Podívejte se, tamhle jsou!“ ukázal dopředu k obchodu s občerstvením. Stály tam dvě dívky, jeden chlapec a nějaká žena. James i Lily se za nimi rychle vydali.

„Ahoj, já jsem Sarah,“ představila se žena.

„Dobrý den,“ řekli svorně James i Lily.

„Asi bych vás měla seznámit. Tohle je Patricia…“ ukázala na vysokou a štíhlou blondýnu.

„Těší mě,“ řekla Patricia a potřásla rukou Lily. Při podání ruky Jamesovi ale nechtěla dát ruku pryč, na což se ostatní zvědavě dívali. Nakonec se James představil taky a vytrhl ruku z dívčina sevření.

„A tady je Kate,“ ukázala Sarah na brunetu, která byla o něco menší než Patricia, byla taky štíhlá a hezká.

„Ahoj,“ pozdravila Lily i Jamese a oběma potřásla rukou.

„A nakonec Frank,“ představila Sarah i hocha, který byl, stejně jako ostatní, vysoký a s vysportovanou postavou. James si všiml, že po něm pokukují obě dívky a co víc, i JEHO Lily!

„Čau,“ řekl mu chladně James, zatímco Lily měla na tváři sladký úsměv, když Frankovi podávala ruku.

„James s Lily se rozhodli, že budou sedět spolu, nevím, jak máte rozděleny sedadla vy ostatní, nějak se domluvte, ano?“ řekl Mike a na zrzce bylo vidět, že lituje, že řekla, že sedí s Jamesem. Ten si toho všiml a jeho tvář se zamračila. Mezitím se dívky přetahovaly o to, kdo bude sedět s Frankem. Skoro by se kvůli tomu popraly, kdyby je nerozdělili Mike se Sarah.

„Co kdybyste si dali kámen, nůžky, papír?“ navrhla Sarah a dívky kupodivu souhlasily. Nakonec vyhrála Patricia a vítězně se usmála, zatímco Kate se zamračila.

„Tak já nevím, vypadaly jste na dobré kamarádky, a teď se tak poperete?“ divila se Sarah.

„Je to přejde… Kdy že nám letí letadlo?“ zeptala se Lily.

„Za dvě hodiny, musíme si teď vzít letenky a odevzdat kufry,“ řekl Mike.

Všichni se rozešli za Mikem a Sarah, kteří je přivedli k nějaké paní. Ta jim dala letenky a pak dali kufry na jezdící pás. Z toho byli všichni kromě průvodců a Lily vyjevení, vždyť ještě na letišti nebyli a koukali, kam jim to vezou kufry.

„Tak pojďte,“ vyzval je Mike. „Teď projdeme rentgenem. Jestli máte v kapsách, nebo na oblečení něco kovovýho, tak si to sundejte a položte sem,“ ukázal na malý stolík.

„Tak já půjdu jako první,“ řekla Sarah, sundala si hodinky a prošla mezi dvěmi kovovými tyčemi.

„A jak se pozná, že má ten člověk něco kovovýho?“ zeptal se James.

„Pokud by něco takovýho měl, tak začne tady ten přístroj pískat,“ řekl mu Mike, zatímco všichni prošli. Jako poslední šel tedy Mike. Když prošel a vzal si opasek, který si musel sundat, sedli si na lavičky.

„Co teď budeme dělat?“ zeptala se Kate.

„No, buď se tady můžeme zatím projít po obchodech, nebo můžeme sedět a čekat…“ odpověděl Mike. Všichni na nevyslovenou otázku začli propagovat první možnost.

„Přece nebudeme sedět na zadku, toho si užijeme dost v letadle.“

Po hodině a čtvrt prohlížení obchodů oznámila Sarah, že musí projít pasovou kontrolou.

„Co to je?“ zeptali se všichni.

„Tak si mudlové ověřují, že lidé, kteří letí, k tomu mají povolení. Jmenuje se to pasová kontrola, protože ten doklad k cestování do zahraničí se jmenuje pas.“

„Ale my nic takovýho nemáme!“

„My máme zvláštní ověření, které nám dovoluje cestovat. Je to něco jako pas. Kouzelníci nelétají letadly, nebo je to aspoň velmi neobvyklé. A právě kvůli tomu máme tohle ověření.“

Mezitím přišli k nevelké kabince, ve které seděla paní. Všichni, kdo chtěli projít pasovou kontrolou, jí dávali nějaký doklad a letenku. Když přišli na řadu i Mike, Sarah a ostatní, předložili letenku a nějaký papír. Paní si ho přečetla, kývla hlavou a naznačila, aby šli dál. Když prošli, sedli si na lavičky a Mike jim oznámil:

„Teď počkáme. Vidíte ty monitory?“ ukázal na bedny, které vypadaly jako televize, o kterých se učili v hodinách Studia mudlů. „Tam se objeví, když přiletí naše letadlo a taky ve kterém sektoru budeme nastupovat.“

Na monitorech se objevovaly různé nápisy, až po dvaceti minutách Sarah řekla:

„Koukejte, už přiletělo naše letadlo. Za pár minut můžeme nastupovat.“

Sarah s Mikem se zvedli a šli k sektoru B3. Ostatní se zvedli a šli za nimi. Za chvíli opravdu přišla letuška a řekla, že se může nastupovat do jejich letadla. Utvořila se velká fronta a letuška si brala ode všech letenky a usazovala je na svá místa. Lily usadila k oknu a Jamese vedle ní, do uličky. Ostatní posadila za ně. Když už byli všichni usazeni, přišla k nim a oznámila, že se mají připoutat a za pár minut vzletí. Za chvíli letadlo začalo stoupat a Lily chytla Jamese za ruku. Ten se na ni překvapeně podíval a zjistil, že se celá chvěje. Stiskl jí ruku. Letadlo vzlétlo a letušky procházely, nabízely bonbony, žvýkačky, ale taky polštáře, deky a další věci. Lily si vzala žvýkačku a po chvíli se uvolnila. Svou ruku ale nechala na Jamesové až do chvíle, kdy přistáli….

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(kristyna, 9. 1. 2007 20:45)

máš to fakt skvělý...
kdy bude další kapitolka???

Není to nudný

(Verča, 4. 1. 2007 19:41)

Je to skvělý a ne nudný.

jůůůůůů

(LilyJane, 4. 1. 2007 17:28)

Tohle se mi líbí!!!!! =D tohle se ti povedlo! Říkalas že ten konec bude nudný, ale já si to nemyslím. Celý to máš povedený!!!