4. kapitola - Odjezd
„Liz, Jane, dva týdny se neuvidíme. Mějte se tady krásně!“ loučila se se slzami v očích Lily se svými kamarádkami. „A Jane, nebuď smutná. I když to Sirius ví, přece se nesesypeš. On to pochopil…“
„Já vím, že to pochopil. Jenomže mě slyšela polovina Velké síně a navíc mě Sirius pozoruje jenom co mě uvidí. A není mi to vůbec příjemné,“ mračila se Jane.
„Chápu tě. Na mě tak kouká už několik let James. A nevíc nevím, jak to tam s ním vydržím dva týdny. DVA TÝDNY! Že já se nerozhodla tady zůstat… No co. Budu to muset vydržet. Mějte se krásně, děvčata!“
„A ty to tam vydrž, Lily,“ rozloučila se i Liz a Lily se vydala do vlaku, který je měl přivézt až na letiště, a který sem přičaroval Brumbál.
„Mějte se skvěle!“ zamávala jim ještě na rozloučenou.
„Náměsíčníku, měj se tu skvěle. Nezapomeň na knihovnu, co by bez tebe dělala,“ ušklíbl se James na svého kamaráda.
„Ty se měj taky fajn, musíš mi pak říct, co tam všechno bylo!“ usmál se Remus.
„Červíčku, nezapomeň špehovat, koho potkáš,“ zasmál se James a poplácal ho po zádech.
„Pro tebe všechno,“ šklebil se Petr.
„Tichošlápku…“
„Dvanácteráku…“
„HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!!“ zvolali oba zároveň.
„No, tak ať už najdeš osudovou lásku,“ zakřenil se James.
„A ty ať tu svou hodně brzo získáš,“ oplatil mu to Sirius.
„Lidi, mějte mě rádi, nezapomeňte na svého kamaráda…“
„…šaška….“
„…kamaráda…“
„…klauna…“
„…blízkého…“
„…průšviháře…“
„Siriusi! Tys mi to celý zkazil! Jak si to představuješ?!? Víš jak nesnáším loučení?“ rozčílil se James.
„No, to nevím. Já myslel, že ho miluješ, kdy sis ho teď tak užíval,“ bránil se Tichošlápek.
„Hele, nebudem se hádat.“
„Jasně. No, takže se měj fajnově a pozdravuj tam kočky, co potkáš,“ mrknul na Jamese Sirius.
„No, pro mě je jediná kočka Lily…“
„UŽ ZAS!!!“ zaječela Lily.
„Pro tebe vždycky, lásko,“ poslal pusinku James, zatímco Lily se svalila do trávy a vykřikovala věci jako „Umřu!“ a „Jdu zpátky!“ a „To nevydržím!“. Ale James jako pravý gentleman šel za Lily a podal jí ruku: „Vstávej. Tráva je špinavá a studená. A co já bych dělal, kdybys mi chytla vlka? No… vlastně bych věděl…“ pískal si James a culil se přitom jako neviňátko.
„Hm, skvělý. Nakonec budu ještě sexuálně obtěžovaná. Já umřu!!!!“ otočila se Lily k Jamesovi zády, ovšem ten nezahálel a hned chytl Lily kolem pasu.
„Ty kreténe!!!“ ohnala se po něm Lily, čímž ji James pustil. „Prasáku!“ přiletěla mu hned naproti facka.
„ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ,“ ozvalo se z davu, z jedné strany obdivně, z druhé strany nesouhlasně.
„Užívejte si to tu bez nás,“ loučila se naposled Lily a vlezla do vlaku.
„Sirie, ne aby tu byl klid! Musíš tu udělat nějaký bordel, minimálně malý!“ křičel na Tichošlápka James, čímž schytal vyčítavý pohled od všech profesorů.
„Ahoj!!!“ nastoupil i James a vlak se s ním, Lily i jejich průvodcem dal do pohybu. Všichni jim mávali na rozloučenou a Lily začala slzet.
„To brečíš kvůli tomu, že jedeme spolu?“ divil se James.
„Nee. Já chci zůstat s holkama. Ale máš pravdu, to, že jedeš se mnou, mě vůbec neutěšuje.“
„Nevěděl jsem, že ti tak vadím. Vidím, že jo. Jdu teda pryč, abych tě zbytečně nenervoval,“ řekl neochotně James. Lily se na něj ovšem podívala svýma uslzenýma očima a už ho vůbec nezajímalo, co právě řekl. Objal Lily a už ji nepustil. Kupodivu se vůbec nebránila, začala brečet ještě víc a taky ho objala…
„Už je ti dobře?“ zašeptal se James asi po dvaceti minutách, kdy mu Lily ležela na klíně. Ta ovšem vůbec neodpovídala, a když se na ni James podíval, zjistil, že spí. Usmál se a dál ji hladil po jejích ohnivých vlasech.
Po nějakém čase se ovšem vlak zastavil a Lily se vzbudila. Do jejich kupé přišel průvodce a řekl: „Tak, jsme u letiště. Projdeme přepážkou, která dělí kouzelnický a mudlovský svět, něco podobného jako když jdete na nástupiště 9 a ¾,“ kývl na ně, ať jdou za ním a odešel.
„Tak jdeme,“ zvedla se Lily. Pak se ovšem zarazila, podívala se za sebe a zjistila, že se tam na ni směje James.
„Usnula jsi…“ oznámil jí.
„Éééé… Jo. Promiň mi to, nějak to na mě přišlo, ani jsem si to neuvědomila,“ řekla mu celá červená.
„Vždyť je to v pořádku. Bylo mi potěšením tě hladit po vlasech, když jsi vůbec neodporovala,“ zasmál se James. Ovšem Lily se to moc nelíbilo.
„Ha ha ha. Neměla jsem se vůbec omlouvat, mělo mi být jasné, že se mi budeš smát. Jsi stejný jako vždycky,“ urazila se, vzala kufry a chtěla odejít.
„Počkej Evansová, vždyť jsem snad nic neřekl,“ bránil se James.
„Řekl,“ odsekla Lily. James jí ovšem vzal kufry z rukou se slovy: „Krásná a křehká dáma by neměla nosit velké a těžké kufry.“
Lily se usmála, řekla: „Díky,“ a odešla. James tam zůstal stát celý zkoprnělý úžasem. „Tak tohle byla nejlepší cesta vlakem, jakou si pamatuju….“
.....
(Verča, 29. 12. 2006 17:21)