3. kapitola - Vysvětlení?
„Řekneš mi konečně, jaké zbraně máš?“ vyzvídala už dobrou půlhodinu Lily.
„Neřeknu, nech se překvapit. Navíc to ještě nemám pořádně promyšlené. A prosím tě, nech mě uvažovat. Když to dobře nepromyslím, tak to nedopadne dobře,“ nevyzradila Liz svoje tajemství.
„Ale já bych ti s tím přemýšlením pomohla…“
„Jo. A vyplynula by z toho hovadina, obě bychom byly pod stolem a celá místnost by vyzvídala, čemu se zase smějem. To víš.“
„A ty se snad nesměješ ráda?“ divila se Lily.
„To jo. Ale ne tehdy, když mám něco důležitého na práci. Když se na to nesoustředím hned, tak už nikdy.“
„No dobře. Tak já tě nechám přemýšlet.“
„Už jsi na to přišla???“ ozvala se za pět minut Lily.
„Ne. Tak rychle myslet neumím.“ odsekla Liz.
„Já bych ti pomohla….“
„Díky, nechci. Zatím si promýšlej, co budeš dělat na výletu s Jamesem.“
„Ale vždyť jsem si přibalila repelent!“
„Jestli si myslíš, že ti ten repelent pomůže, prosím.“
„A nepomůže?“
„Na Jamese by nepomohl repelent ani odpuzovač dohromady. Po těch letech bys to snad měla vědět???“
„Jak myslíš….“
„Už to máš?“ vyzvídala Lily po dalších pěti minutách.
„Ne. A co ty, jak to uděláš s Jamesem?“ zajímala se Liz.
„No, asi se nebudu celé dva týdny mýt. Pak se ani nepřiblíží.“
„To bych ti nedoporučovala, Lil,“ usmívala se Liz. „Hygiena je důležitá a navíc až budeš mokrá od potu, tak budeš ráda, až vlezeš pod sprchu.“
„Fajn. Ale když si vezmu nějaký odpudivý sprej?“
„Myslíš repelent?“
„Ach jo… Radši nic,“ vzdala snahu Lily.
„HA!!!!“ ozvala se za deset minut Liz.
„IVAN!!!!“ reagovala hned Lily. „Máš to??? Přišla jsi na to??? Mluv, dělej!!!“
„Jo, mám to. Můj mozek přišel do stadia dokonalého myšlení. Ale nic ti neřeknu. Je to tajemství. A já jdu na misi. Zatímco ty tady zůstaneš,“ přikázala Liz.
„Proč???“
„Snažíš se překazit supertajný úkol? Jestli ne, tak tu zůstaneš.“
„To je vydírání!“
„Ne. To je jenom upozorňování, abych neudělala hovadinu. Papa!“ rozloučila se Liz a odešla.
* * *
„Čau Kate, neviděla jsi Siriuse?“ ptala se Liz po deseti minutách hledání.
„Jo, někde se tu toulá po chodbách…“ odpověděla Kate, Liziina spolužačka.
„No, o počtu chodeb, co jsou v Bradavicích, ho třeba do půl roku najdu,“ zašklebila se Liz.
„To jo… Ale jestli ho potkám, tak mu řeknu, že ho hledáš, ju?“
„Děkuju, budeš moc hodná,“ usmála se Liz.
„No ne! Siriusi! Já už myslela, že tě nenajdu!“ smála se Liz po půl hodině.
„Ale, tady se někomu po mě moc stýskalo, co?“ hodil ksicht Sirius.
„Jo, myslela jsem, že žalem umřu…“
„Nebo hladem….“
„Nebo zvracením…“
„Ty jseš debil Sirie, fakt!“
„Těší mě. Black. Sirius Black.“
„Fajn, už toho necháme, ju?“ zasmála se Liz. „Potřebuju s tebou mluvit. Mě se totiž opravdu strašně stýskalo. Už jsem ti to chtěla říct dávno. Víš, držím to v sobě už několik měsíců. Já…“ zadrhla se Liz. „… jsem se do tebe zamilovala.“
Sirius se nechápavě podíval, chvíli koukal a nakonec se začal smát.
„To bylo dobrýýýýý!!!!“ řehtal se asi pět minut, zatímco Liz nasadila naštvanou tvář.
„Ty jseš vážně kretén, Siriusi! Copak tady nikdo nemá právo na city?!? Jsi ubožák, abys věděl!!!“ otočila se s těmito slovy Liz a chtěla odejít.
„Počkej…“ chytil ji Sirius za ruku. „Tys to myslela vážně?“
„Ne, asi! Jenom slavný Sirius Black má totiž právo něco cítit, říkat svůj názor a ještě se mu nikdo nesměje! Sbohem, Blacku, nenechám se urážet!“ vytrhla se mu Liz.
„Ne, stůj!“ chytil ji znovu Sirius. „Já… omlouvám se. Ale přišlo mi to tak stupidní…“
„Stupidní?!!!!? Moje city jsou pro tebe stupidní?!?“
„Ne, nejsou… Já to špatně řekl… Připadalo mi to strašně blbé, já tě považoval jenom za kamarádku!“
„A copak já nejsem tvoje kamarádka? Ne! Já jsem jenom chlupatá housenka, které žerou japonci, že!!!“
„Ale ano, jsi moje kamarádka. Nech mě domluvit, prosím. Já jsem tě vždycky považoval jenom za kamarádku, protože mě nikdy nenapadlo, že bys byla do mě zabouchlá…“
„Copak…“
„Počkej!“ zacpal jí Sirius pusu. „Nech mě PROSÍM domluvit! Nikdy mě nenapadlo, že bys byla do mě zabouchlá, protože jsi mi to nikdy nedala najevo, ani…“
„A co jsem měla podle tebe dělat??? Posílat ti plyšové srdíčka?!!?“
„NECH MĚ DOMLUVIT!“ přestával se už ovládat Sirius.
„Ne. Nenechám tě domluvit. Sbohem,“ odešla Liz. „Tak. Uvidíme, co teď udělá,“ říkala si sama pro sebe.
* * *
Za pár minut ve společence…
„To jsi tu tak rychle?“ divila se Lily. „Už jsi plán vykonala?“
„Rychle??? Jenom než jsem Siriuse našla, tak bylo fůra času pryč,“ koukala Liz.
„No a jak to teda dopadlo? Co jsi udělala, co se stalo pak a vyšlo to?“ zajímala se Lily.
„Počkej, počkej. Hezky popořadě. Šla jsem za Siriusem, jak už jsem řekla. Někde se pořád toulal, takže jsem ho našla až po nějaké době. A pak jsem mu chtěla nakecat, že jsem do něj zabouchlá,“ vysvětlovala Liz.
„CO?!?“ kulila oči Lily. „A to ti na to skočil?!?“
„Nejdřív ne. Ale když jsem mu pak udělala scénu, tak mi nejspíš uvěřil. A čekám, že co chvíli sem dorazí a půjde za mnou. Takže já nasazuju ksicht chudinky a ty mě utěšuj a vrhej na něj zhnusené pohledy, jasný?“ nařídila Liz, obejmula Lily a začala ,plakat‘.
Vtom se rozrazil portrét Buclaté dámy, která přitom strašně ječela, a dovnitř vpadl Sirius. Všichni ve společence na něj vrhli udivené pohledy, ovšem Sirius si jich nevšímal. Když uviděl brečící Liz, bylo na něm vidět, jak zpytuje svědomí, že něco jí řekl něco tak hnusnýho. Vydal se proto hned přímo za ní:
„Liz? Je ti dobře? Chtěl bych s tebou mluvit…“ začal opatrně Tichošlápek.
„Jdi pryč! Nechci tě vidět. Vypadni!!!“ rozkřikla se Liz.
„Liz… Zadrž. Jenom minutku. Chci ti něco říct, je to důležitý. Omlouvám se ti za to, co jsem ti řekl, bylo to ode mě hnusný a nechutný, vím to a už se to nebude opakovat,“ přesvědčoval ji Sirius.
„Běž, Liz,“ vložila se do jejich rozhovoru Lily. „Minutka ti snad nic neudělá…“
„No dobře, minutka mi nic neudělá,“ podívala se s nedůvěrou Liz na Siriuse.
„Tak pojď,“ usmál se Tichošlápek.
„A kam vlastně jdeme?“
„Jenom na chodbu, kde nikdo není, nemusíš se ničeho bát.“
„No, tak co mi chceš říct? Že mě k smrti miluješ? Že beze mě nemůžeš žít? Že se mnou chceš chodit?“ ušklíbla se ironicky Liz.
„Právě že nic takovýho. Já bych ti jenom chtěl říct, že se ti omlouvám za to, co jsem řekl. Mě totiž strašně udivilo, že bys do mě byla zamilovaná a to ne proto, že bys neměla právo na lásku, ale proto, že jsem tě prostě vždycky vnímal jenom jako kamarádku. A nejsem zrovna zvyklý na to, že mi z ničeho nic vyjádří lásku jedna z mých dobrých kamarádek. Ano, sem tam mi nějaká holka řekne, že je do mě zabouchlá, ale tohle jsem opravdu nečekal. A nechci ti říct, že s tebou chci chodit, a teď se prosím neuraž, ale nic kromě přátelství k tobě necítím, a proto by z toho žádný vážný vztah nebyl a zálet taky nechci.“
Po těchto slovech na Siriuse vrhla Liz udivený pohled: „Snad mi nechceš říct, že končíš se záletnictvím?“
„To ještě nevím, ale vím jistě, že bych ti nechtěl ublížit, a proto nic nebude. Promiň,“ odešel s těmito slovy Tichošlápek, nechávajíc za sebou udivenou Liz.
„No… Plán mi moc nevyšel…“ povídala si sama se sebou vykulená Liz.
„Liz? Co se stalo? Viděla jsem jenom Siriuse, jak odešel do svýho pokoje s hlavou skloněnou. Co ti řekl, proboha svatýho? A vyšel ti plán? Stejně jsem nějak nepochopila, co tím chceš získat,“ komentovala Lily dění kolem sebe.
„Co tím chci získat? Tobě to nedošlo? Já jsem spoléhala na to, že Sirius je záletník, tím pádem mě asi neodmítne, ten neodmítne žádnou. Namluvila jsem mu, že jsem do něj zamilovaná, aby si myslel, že s ním chci něco mít. A pak bych se ho prostě zeptala na tu holku,“ vysvětlovala Liz. „Jenomže plán jaksi nevyšel – nevím, co to se Siriusem je, ale odmítnul mě. Nejspíš jsem tak ošklivá. Protože jinak to fakt nechápu. On se ze dne na den změnit nemohl, to přece nejde…“
„Počkej,“ přerušila ji Lily. „On tě ODMÍTL???“
„Jo. Taky to nechápu, ten plán byl skvělý. Ale nevyšel. Teď se budu muset Siriovi přiznat, že to, co jsem mu řekla, není pravda. Ovšem nemám ani zdání, jak se mi to povede…“
* * *
„Čus, Siriusi!“ zavolala za dvacet minut Lily.
„Zdar Lily. Jak to vzala Liz? Neublížil jsem jí moc?“ strachoval se Sirius.
„Ne, je v pohodě. Jenom bych se tě chtěla na něco zeptat.“
„Tak do toho.“
„S kým jsi spal v poslední době?“ ušklíbla se Lily.
„CÓÓÓÓÓ!!!!!“ zděsil se Sirius.
„S kým jsi spal v poslední době?“ zopakovala mu Lily.
„A co ti do toho? Já jsem myslel, že se mě chceš zeptat na něco ohledně Liz nebo Jane!“
„No vždyť jo.“
„A jak se jich to týká?“
„Chceš vědět, proč je k tobě Jane taková? Ona tě totiž s ní viděla. Proto tě napadá, proto od tebe utíká, proto se ti vyhýbá.“
Sirius chvíli udiveně koukal. Asi po půl minutě řekl: „Ona je do mě zabouchlá????“
Lily vyvalila oči a pak z ní vypadlo: „Jak tě to napadlo, prosím tě???“
„Ona žárlí, že jo. Je do mě zabouchlá! Ale vždyť je to kamarádka! Ty vole, ona je do mě zabouchlá!“ odešel s těmito slovy.
„Noooo…. To jsem zas něco zkonila….“
Za pár minut ve Velké síni…
„Jane?“ zeptala se opatrně Lily.
„No? Co chceš?“ obrátila se otráveně Jane.
„Nic… Nic.“
Jane se obrátila na Lily. „Okamžitě to vyklop. Co jsi provedla?“
„Já? Nic. Já jsem nic neudělala,“ snažila se lhát Lily.
„Budeš mi lhát ještě dlouho?“
„Já ti ale nelžu.“
„A já jsem kohout, co snáší zlaté vejce. Okamžitě to vyklop,“ poručila Jane. Při tom na sobě ucítila něčí pohled. Podívala se doleva a zjistila, že na ni kouká Sirius.
„Co zase chceš? Hledíš na mě jako na Sochu Svobody,“ řekla mu Jane.
„Co?“ koukal kolem sebe zmateně Tichošlápek.
„ŽE NA MĚ HLEDÍŠ JAKO NA SOCHU SVOBODY! PROČ?!?“ zakřičela na něj Jane.
„Já nehledím. Jenom přemýšlím.“
„Tak svůj pohled směřuj směrem na Cindy!!!“ vyklouzlo jí z pusy.
„Co?“ zbystřil sluch Sirius. Už mu bylo jasné, že ho uviděla s Cindy. Cindy byla Janeina největší nepřítelkyně a známá lhářka. Když Jane zjistila, co řekla, vyskočila od stolu a utekla pryč.
„A je to jasný,“ zkonzultovala Lily.
„Je to tady,“ přikývla Liz.
Obě se podívaly na Siria pohledem ‚Jak jsi mohl‘ a odešly za Jane. Sirius dál seděl a koukal do prázdna. V hlavě mu kolovaly všechny možné možnosti, kde je mohla vidět a kdy se do něj Jane zamilovala. Připustil si, že se mu Jane taky líbí, ale nikdy o ní nepřemýšlel jako o své holce, vždy to byla jenom kamarádka. Jenomže je tu problém – i když se Siriusovi Jane líbí, ona už s ním nechce mít nic společnýho. Díky úletu s Cindy všechno zkazil. A navíc by mu Jane asi nevěřila, že to s ní myslí vážně. Je ale pravda, že ho už záletný život moc nebaví. Sice je pokaždé s někým jiným, ale je to skoro pořád to samé. Vlastně ještě neměl vážný vztah. A jak se říká, vyzkoušet se má všechno. Bylo rozhodnuto.
Ode dneška končí se záletnictvím a bude se snažit udobřit si Jane i Liz. A co víc – možná se něco mezi ním a Jane stane, a to brzy. Velmi brzy…
Skvělééé
(Verča, 28. 12. 2006 20:43)