1. kapitola - Soutěž
„Jane! Vstávej!“
„Chrrrrrrrrrr….“
„Jane dělej, sežerou tě švábi!“
„Jo… Drcení švábi…. Chrrrr…“
„Jane!!! Kruciš už vyhoď ten svůj zadek z pelechu!“
„Chrrrr…“
„Tak tohle ne! Aguamenti!!!“ vykřikla Lily.
„Glo… L...l…a...no!“
„Jééééjda, promiň Jane, já nechtěla,“ koukala s nevinným výrazem na mokrou Jane Lily.
„Tys nechtěla?!?“ vytáhla si Jane z pusy rybku.
„Jééé, Jane, to je zlatá rybička! Kde se tam vzala? Jedno, honem si něco přej, splní ti tři přání!“ oznámila s úšklebkem Lil.
„Já si momentálně nejvíc přeju, aby se z tebe stala ropucha!!!“ vyskočila Jane z postele a utíkala směrem k Lily. „Jen počkej!!!“
„…zajíci!“ utíkala Lily kolem své přítelkyně Liz, svíjející se v záchvatu smíchu, směrem ven ze svého pokoje.
„Ale ale, přišla Evansová se zlatou rybkou na hlavě!“ začal se chechtat Sirius.
„Co? Kde? Jak? Proč?“ ptala se zmatená Lily.
„Tady,“ vzal jí James z vlasů leklou zlatou rybku. „ty moje princezničko.“ usmíval se James.
„Já ti dám princezničku, Pottere! Radši bys měl zapadnout do svýho království a lízat lízátko!“ odvětila naštvaná Lily.
„Miluju lízátka! A miluju tebe,“ odpověděl James.
„Víš Pottere, tyhle slova by měly cenu, kdybys mi to neříkal každý den,“ odešla s těmito slovy.
„Hahá a zas nic, dvanácteráku!“ řehtal se Sirius, rozvalený na křesle s nohama na Petrovi.
„Ty radši zavři svou milostivou pusinku a koukej si po svým,“ odsekl James a odešel do Velké síně.
* * *
DENNÍ VĚŠTEC zahajuje velkou
soutěž všech kouzelnických škol. Odpovězte na otázky a můžete vyhrát zájezd do
Dominikánské republiky na dva týdny se zaměřením na mudlovský svět! Cesta bude
mudlovským letadlem, výlety „parníkem“ a ubytování v mudlovském hotelu.
Vyhrává 5 žáků starších 15 let kterékoliv kouzelnické školy! Takže posílejte
odpovědi do 14. 11. 1977!!!!
Soutěžní otázky:
- Jak dlouho musí odstávat výluh z pelyňku,
abychom do něj mohli přidat rozdrcený kořen asfodelu?
- Na co se používá kouzlo Apparecium?
- Napište seznam všech knih (učebnic), které vydala
Miranda Jestřábová.
Přejeme hodně štěstí!!!
„Slyšeli jste to? V Denním věštci začíná soutěž!“
„Několik lidí prý už na tu soutěž napsalo!“
„Napíšeš tam? Já teda jo, třeba vyhraju!“ „Já si to taky nenechám ujít!“
* * *
„Tak co, Liz, napíšeš do soutěže? Chceš hodit oko do Ameriky?“ optala se ještě ten den Jane.
„No to víš že jo!! Třeba potkám amíka!!!“ odpověděla Liz.
„A ještě k tomu nějakýho HEZKÝHO amíka, co?“ pošklebovala se Lily.
„No jasně! Lidé pomalu vymírají, co když na mě nikdo
nezbyde! Tak budu mít aspoň amíka, no…“
“Náhodou amíci jsou bohatí, Liz…“ namítla jí Lily.
„No jo, jenže ne v Dominikánské republice, že. Pokud vím, tak je to rozvojový stát…“ přemýšlela Jane.
„Jenže to neznamená, že tam není hezky. Asi by nás neposílali do nějakýho zapadákova, kde nic není, že….“
„Ale nesmíš zapomenout na to, že to bude mudlovský výlet. Takže na kouzla tam můžeme hodit bobka.“ konstatovala Liz.
„No, ale to bychom přežily. A v hotelu bychom snad kouzlit mohly.“
„Se uvidí, vždyť ani nevíme, jestli se na nás usměje štěstěna a někdo z nás tam pojede….“
Podobné hovory už byly v Bradavicích rutinou. Každý chtěl vyhrát, každý chtěl jet do cizí země, každý chtěl být ten, komu budou ostatní závidět. V hodinách se nikdo nesoustředil, jak se každý dohadoval na téma soutěž ve Věštci…
* * *
„Tak co, Lil, máš všechny tři otázky?“ ptala se na druhý den Jane.
„Že váháš! Radši jsem si všechny odpovědi třikrát ověřila!“
„Booože, ty toho naděláš… Já si to našla, napsala a na co bych to kontrolovala? Je to jenom zbytečné ztrácení času,“ namítla Liz.
„Hele holky, já si to radši zkontroluju, než abych to pak měla blbě. Já totiž CHCI vyhrát!!!“
„To já taky, ale na co bych to dělala tolikrát? Já jsem si stoprocentně jistá, že to mám správně!“ prosazovala si svůj názor Liz.
„Jo, ale….“ Chtěla pokračovat Lily.
„DOOOOOOOOOOOST!!! To by stačilo, nemyslíte? Já tu nemíním poslouchat vaše nesmyslné hádky o pečlivosti!“ zařvala Jane.
„Hele, Jane, klidni se, stres není dobrý na nervy!“ upozorňovala ji Liz.
„A navíc budeš mít vrásky a nesbalíš si žádnýho kluka! A Sirius o tebe nezavadí ani pohledem…“ dodala s úšklebkem Lily.
„Héééj! Nech toho! Já se ti taky nesměju, že se ti líbí Potter!“ oplatila jí to Jane.
„Mě že se líbí Potter? Ohohohohó! Odkdy se mi má líbit ten ubožák, sím tě?“
„No, od tý doby, co jsi vždycky po hádce s ním zachmuřená. Nebo snad ne?“
„To se vám jen zdá. Já totiž vždycky přemýšlím o tom, jak je ubohý, víte?“
„Jak trapná výmluva… Tohle by ti u soudu neprošlo!“ přidala se k pošťuchování Liz.
„Vy jste blbé… Vím co cítím, ne?“
„Tím bych si tak jistá nebyla….“ odešla s úsměvem Jane.
„A ty se mě vůbec nezastaneš?!? Moc dobře víš, že to není pravda!“ obořila se Lily na Liz.
„Ale já bych se tě zastala. Ovšem to bych nesměla mít stejný názor jako Jane, že…“
„Co?!? Já ti dám!!!“ začla honit Liz.
„Jenomže to by sis mě musela nejdřív chytit!!!“ vyplázla na Lily Liz jazyk a pelášila za Jane…
* * *
„Tak co, Evansová, už jsi poslala Věštci odpověď na soutěž?“ ptal se James.
„To víš, že jo, Pottere. Ale myslím, že ty o tu soutěž nemáš zájem, co?“
„Ale co tě nemá! Já tam napsal už dávno!“
„A to si fakt myslíš, že vyhraješ? Ty?“
„A proč bych nemohl? Jsem si stoprocentně jistý, že mám odpovědi dobře, víš?“
„Haha! Ty si ale fandíš…“
* * *
Za pár dní…
„Hele, to by mě zajímalo, jak se vlastně dozvíme výsledky! To to jako vylosujou a napíšou do Věštce nebo co?“ ptala se Jane.
„No to těžko, protože než by to číslo vyšlo, tak by to už všichni věděli. To bude zařízený jinak….“ přemýšlela Lily.
„A jak, budou to losovat v Bradavicích? To pochybuju.“
„Já nevím, třeba budeme mít přímé vysílání televizí!“
„Ty nedáváš pozor na Studiu mudlů? Asi ne, protože bys věděla, že televizi mudlové používají pro přenos informací, prostě vidí třeba na druhém konci světa, co se děje.“ vysvětlovala Lily.
„Aháááá! A ty si jako myslíš, že tu budem mít tu ‚televizi‘? Ale vždyť v Bradavicích nefungujou mudlovský vynálezy!“ namítla Liz.
„Ale já netvrdím, že tu bude televize. Ale něco na ten způsob, chápeš?“
„No, třeba to budou psát ve Věštci nebo nám to řekne Brumbál, co víš…“
* * *
Za 10 dní…
Ve Velké síni bylo hotové pozdvižení – dneska se mělo konat vyhodnocení soutěže se zájezdem. Všichni byli napnutí jako gumy v trenclích, nevyjímaje Lily, Jane, Liz i Poberty. Vtom začala celá Velká síň šumět. Právě totiž přišel Brumbál a před ním levitovala velká krabice. Všichni na ni udiveně koukali a čekali, co z toho vyleze. Brumbál krabici postavil na zem a rozbalil ji. Vytáhl odtud jakýsi přístroj a plátno. To pověsil na protější zeď, aby na něj všichni viděli. Vtom začal přístroj hučet a svítil na plátno. Najednou začali všichni udiveně koukat – na plátně se objevil velký pohár a u něj stál nějaký člověk.
„Dobrý den! Jsem šéfredaktor Denního věštce a vítám vás u vyhodnocení soutěže našeho časopisu. Dneska se dozvíme jména pěti žáků kouzelnických škol, kteří vyhrají zájezd do Dominikánské republiky, které vylosuje tento pohár,“ ukázal na pohár. „Myslím, že můžeme začít.“
Najednou se začalo z poháru kouřit a vyletěl papírek. Šéfredaktor ho chytl a přečetl.
„Kate Fastorová, Krásnohůlky, 6. ročník.“
Ve Velké síni se ozvalo nesouhlasné zamručení – samozřejmě, že chtěli, aby to byl někdo z Bradavic.
Vzápětí ale začal pohár opět dýmit a vyletěl druhý papírek, na němž bylo napsáno další jméno. Šéfredaktor ho opět chytil a přečetl.
„Frank Light, Kruval, 5. ročník.“ Celá Velká síň opět posmutněla, jenže hned nato se z poháru zas kouřilo.
Vyletěl už třetí papír a na něm, ke všeobecnému veselí stálo jméno bradavické žákyně:
„Lily Evansová, Bradavice, 7. ročník.“ Všichni začali jásat, že se minimálně jedna žákyně Bradavic dostane na zájezd, samozřejmě kromě zmijozelských. Ano, ostatní byli posmutnělí, že to nejsou oni, ale byli rádi i za to.
Lily nemohla uvěřit svým očím, vždyť ONA VYHRÁLA ZÁJEZD!!! Jane i Liz jí ze všech sil gratulovali, tohle opravdu nečekali a moc jí to přáli. Tleskal jí i Brumbál a všichni profesorové. James gratuloval, jak nejvíc mohl, ovšem bylo na něm vidět, že by nejradši jel s ní – kdo ví, jak ten Frank vypadá, co když mu ji sbalí!!!
Všichni z toho byli tak nadšení, že si málem nevšimli kouře vycházejícího z poháru na plátně. Naštěstí si toho všimli jiní a ostatní upozornili. A z poháru vystřelil předposlední papírek. Ve Velké síni vládla napnutá atmosféra, ovšem nejvíce napnutá byla Lily. Kdo bude jejím kámošem na cestu do Dominikánské republiky? Po ukázání papírku se Lily ulevilo – nebyl to nikdo ze zmijozelských. Jenže ani nikdo z bradavických.
„Patricia Swenová z kouzelnické školy Portoly, 6. ročník.“
„Tak to tak vypadá, že bude přesila holek,“ řekla nadšeně Lily.
„Jo a teď beztak vyberou mě!“ doufala Liz.
„No jo, ty přece chceš potkat amíka, co?“
„Že váháš!“
Ale to už se začalo z poháru opět kouřit a pohár vyflustl poslední papírek. Kdyby jste viděli tváře všech ve Velké síni, rozeřvali by jste se smíchy. Pohled na ně totiž byl opravdu zábavný – všichni měli obličeje napjaté k prasknutí. Šéfredaktor Denního věštce ukázal papírek a všichni se začali smát. Jenom Lily ne.
„James Potter, Bradavice, 7. ročník.“
Komentáře
Přehled komentářů
Jo,tato povídka je fajn...
Jde to.......
(terrezka, 20. 1. 2007 10:37)no... ze začátku mi to přišlo dost trapný, ale začalo to mít děj....
Prde...
(LilyJane, 14. 12. 2006 20:22)To že máš zakázaný komp je podstatné ale ty 4 strany bys sem mohla hodit.... třeba tam nechej otevřený konec, ať je to napínavější... ;) Ale hoď to sem... psaní povídky není soutěž o nejdelší kapitolu..... Když tady hodíš příspěvek jednou za tři měsíce, tak si moc čtenářů nezískáš. Plosííím plosííííím přidej kapčéééééééééééé.
Pardon...
(Susan Topperová, 8. 12. 2006 14:15)Pokračování se budu snažit dát co nejdřív, ale mám zakázaný počítač, takže to jaksi moc nejde, bohužel. Zatím mám 4 strany....
pochvala
(Zuza, 6. 12. 2006 22:03)zacinas to skvelo ale uz by tu trebalo dat aj pokrcovanie
povedlo se ti to...
(LilyJane, 12. 11. 2006 16:52)Mi se to líbí, máš talent, ale hlavně ať z toho nevnikne nějaký nudný klišé, který je v každý třetí povídce... Držím palce!!!
Když se daří,tak se daří
(Hayddé, 5. 3. 2007 17:03)