Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. kapitola - Sovy

20. 7. 2007

Jídelna byla plná lidí, někteří si pochutnávali na ovoci, zbytek na exotických jídlech. U jednoho stolu seděla skupina zdánlivě obyčejných lidí. Na první pohled lidé jako každí jiní, na ten druhý ale lidé zvláštní, obyčejní mudlové by mohli říct, že to snad ani lidé nebyli.

„Spoustu věcí tady asi znáte, výtah jste si, jak vidím, oblíbili, tady v okolí moc mudlovských věcí není. Kromě letadel, automobilů a autobusů, samozřejmě.

Záchranný autobus asi znáte, ten osvětlovat nemusím, automobily také kouzelníci vlastní, pokud se potřebují mudlovským způsobem dostat na jiné místo. V letadle jste letěli včera, zážitek to byl, myslím, na celý život.

Dneska si vyzkoušíme další mudlovský dopravní prostředek – loď.“

Okolo tohoto stolu sedělo sedm lidí. Nejspíše vám došlo, že někdo chybí. Těchto sedm lidí ještě čekalo na dva své ‚kamarády‘, kteří měli ve zvyku se hádat 24 hodin denně. Trpělivě vyčkávali, kdy přijdou ti dva a strhne se další jejich hádka. Dnes se jí ale dočkat neměli.

Oba dva přijeli výtahem – tím, kterého se dívka tak strašně bála. Oba dva měli úsměvy na rtech, a aby toho nebylo málo, jejich prsty byly pevně propleteny.

„Ahoj,“ pozdravili oba dva a s úsměvem se posadili vedle sebe, stále se držíc za ruce.

„Ahoj,“ hleděli na ně všichni s otevřenou pusou. Pak se Mike usmál.

„Já jsem věděl, proč máte být vy dva na jednom pokoji!“

„Miku! Vždyť to nejde!“ zděsila se Sarah a přejela pohledem po Jamesovi a Lily. „Vy dva musíte od sebe!“

„Cože?“ Lily s Jamesem si vyměnili pohledy Já-nikam-nejdu a nechápavě pohlédli na Sarah.

„Ne od sebe, jako od sebe, ale od sebe jako od sebe… Chápete?“ zmatkovala Sarah a hledala pomoc u Mikea. „Musíte na jiné pokoje!“ přišla jí konečně na jazyk ta správná věta. „Nemůžeme tu mít žádné orgie ani nic podobnýho, tohle nejde!“

„Uklidni se, Sarah,“ začal ji uklidňovat Mike. „Myslíš, že kdybychom je rozdělili, tak by si nenašli jiné místo, kam by chodili? Ať tak nebo tak, je nerozdělíš.“

Sarah na něj nevěřícně koukala. „Ty je chceš nechat spolu?“

„No a co? Jsou mladí a v určitých ohledech snad zodpovědní,“ střelil pohledem po Jamesovi. Ten se zašklebil a se slovy: „Klid, mám vše pod kontrolou,“ dal Lily vášnivý polibek. Zrzka mu ho opětovala, a když se od sebe odtrhli, zjistili, že je všichni zvědavě pozorují.

„No co,“ bránila se Lily, jejíž tvář získávala rudou barvu.

Sarah se poté zvedla ze židle a odvedla si Mikea stranou. Chvíli spolu něco řešili a pořád pokukovali po zamilované dvojici, ale nakonec se vrátili zpět na své místo; Mike se spikleneckým úšklebkem na tváři, Sarah s tváří zakaboněnou.

„Jamesi… dávej bacha. Nevydobil jsem ti místo v Lilyně posteli proto, abys za pár měsíců musel přebalovat malé mimino,“ mrkl na něj Mike.

Měli vyhráno.

* * *

Liz se slzami na tvářích procházela po chodbách bradavického hradu. Všude kolem cítila kouzla a čáry, což jí ale na náladě nepřidalo. Žádné kouzlo totiž nedokáže vrátit zpět její kamarádku.

Jane, po několika hodinách boje o život, zemřela kvůli vnitřnímu krvácení. Věděla, že by to měla napsat Lily, ale nejspíš by ani neudržela brk v ruce a už vůbec by nedokázala napsat dopis. Ještě teď se jí klepaly ruce, když si vzpomněla, jakou zprávu jí oznámila madam Pomfreyová.

Vzpomínala na zážitky s Jane, na jejich hádky, polštářové bitvy, na její lásky…

Lásky. Na Siriuse.

Možná za Janeinu smrt mohl on. Vždyť kvůli němu se vydali za Remusem, kvůli němu si z nich „vystřelil“ Protiva.

Ne. Sirius za to nemohl. Jediný viník bylo to trapné strašidlo, které se tak rádo nazývalo duchem a strašilo bradavické žáky. Netušila, co s ním teď bude. Pokud věděla, z Bradavic odejít nemohl. Ale zůstat také ne. Nejraději by mu zakroutila krkem, vybila si na něm všechnu tu bolest, kterou jí způsobil.

Jenomže jak mohla zabít strašidlo. Jak ho odsud mohla vyhnat, jak mu mohla nakázat, aby odešel? To mohl snad jedině ředitel této školy. A v to nevěřila.

Měla by napsat Lily. Ona má právo vědět, co se stalo. A slíbila jí, že ji bude informovat o Janeině stavu. Netušila, že tak brzy jí bude muset sdělit tu nepříjemnou zprávu. Vlastně doufala v to, že vůbec nebude mít možnost a šanci jí ji sdělit. Věřila, že Jane je silná a přežije. A také věřila lékouzelníkům. Vždyť přece zachránili tolik životů…

Jenomže Jane možná nechtěla žít dál. Sirius ji odmítl a to bolelo. Snad proto z ní vyprchal i ten zbytek energie, co měla v sobě.

Liz přišla ke vchodu do nebelvírské společenské místnosti. Věděla, že Lily se musí dozvědět o té tragédii. Řekla heslo a vstoupila dovnitř. Vyšla po schodech nahoru až do svého pokoje.

Pohled jí okamžitě padl na Janeinu prázdnou postel. Zhrouceně si k ní klekla a hlavu položila na polštář.

„Jane… Kdybys věděla, jak mi chybíš…“ Po tvářích jí stékaly prameny slz. Nezdržovala se jejich stíráním. Věděla, že to nemá smysl.

Po několika minutách se zvedla a přešla ke stolku. Ze zásuvky vytáhla pergamen a brk a pustila se do psaní. Tušila, že svou zrzavou přítelkyni spatří dřív, než si myslela.

* * *

Sirius seděl v křesle v Komnatě nejvyšší potřeby. Hlavou se mu míhaly myšlenky jako splašené. Přemítal, co by se stalo, kdyby se zachoval jinak. Jane by nešla tou proklatou chodbou. Byla by teď živá.

V této těžké chvíli potřeboval oporu. Oporu blízkého člověka, kterého momentálně neměl. Dvanácterák si někde za mořem užíval s Lily a netušil, co se odehrává v jeho nejlepším příteli. Jak zoufale ho teď potřeboval!

Utápěl se ve svých myšlenkách. Pořád dokola si říkal, že to je jeho vina, že to neměl dopustit. A věděl, že od teď bude jiný. Ironie osudu byla, že si to uvědomil až tehdy, kdy na to doplatil životem někdo jiný.

Natáhl se ke stolku a vzal z ní láhev Ohnivé whisky. Pořádně si z ní loknul, ale její chuť necítil. Ani alkoholem nedokázal z hlavy vypudit ty zrádné myšlenky.

A potřeboval Jamese.

Na stolku před ním se objevil kalamář s inkoustem a brk. Uchopil ho do ruky a začal psát.

* * *

Liz vyšla ze svého pokoje v nejvyšší věži bradavického hradu. Sešla po schodech dolů, prolezla obrazem zpět na chodby a vydala se k sovinci.

Na druhém konci hradu se z neviditelných dveří vynořil černovlasý mladík a vrávoravou chůzí se přesunul ke svému cíli.

Setkali se přesně v chodbě vedoucí do sovince. Vyměnili si výrazy plné bolesti. V tomto okamžiku spolu maximálně soucítili. Bok po boku, jako dva stateční rytířové, vešli do místnosti plné sov.

Za pár okamžiků z okna vyletěly současně dvě sovy. Měly stejný cíl a nesly stejnou zprávu. Aniž by to tušily, jejich úkolem bylo změnit osud dvou lidí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sry..

(Maysie, 8. 11. 2007 18:31)

Omyslem sem zmačkla enter než sem napsala text..=D ale jinak..Ják si mohla???Jane..Chudák...

Sakra...

(Maysie, 8. 11. 2007 18:30)

......

(Susie, 22. 7. 2007 15:44)

To pasu-Hanka: rozdejchat to budeš muset, nerada bych přišla o čtenářku ;o)
To: LilyJane: děkuju :-* ale tebe v psaní nepřekonám, to se neboj :)
To všichni: když se tak dívám na vaše reakce, tak koncem povídky asi budete překvapení ještě víc... Jdu dopsat poslední kapitolu. Snad ji ještě dneska přidám.

Susie...

(LilyJane, 22. 7. 2007 15:28)

Vidím, že nás obě asi přepadly podobné nápady... (i já mám v plánu zabíjet. Koho nebo co neřeknu). Jak tak sleduju tak úroveň tvého psaní stááále a stááále příkře stoupá :). Ještě chvíli a necháš mě daleko za sebou. Páč já se od svých nudných vyprávění jen tak neodtrhnu. Blahopřeju ke skvělé kapitole!!!
Btw: je mi líto že Jane umřela... Měla sem ji ráda.... už proto že to byla moje jmenovkyně...

Ááá! Jak si jí mohla nechat umřít?!

(pasu-Hanka, 21. 7. 2007 21:03)

Tak tohle jako ne! Já se těšila na další kapitolku a když už se konečně celá šťastná pustim do jejího čtení, tak najednou tohle! Grrr, to bylo jako fakt hnusný!!! Málem jsem u toho začala bulet, ale přiznávám, že to bylo moc hezký! :D Těším se na další, i když nevim nevim, jestli tu Janinu smrt vůbec rozdejchám! Grrr....!!!

To je zlý

(Googi, 21. 7. 2007 15:29)

Škoda, věřila sem že ochrne ale tohleto...:-(( Život už je takovej no...:-(( Ale já to přežiju. Ale jinak dobrý.

Nedělám

(Susan, 21. 7. 2007 11:29)

Toto je fakt předposlední kapitola... Dneska dopíšu poslední. Epilog už mám. To víš, taky mě trochu mrzí, že už je konec. Ale někdy přijít musí.

Ne!

(Hayddé, 21. 7. 2007 11:14)

tohle je předposlední kapitola?si děláš srandu....

super

(Haňula, 21. 7. 2007 11:04)

tak tohle bylo fakt skvělý, takovej sladkek začátek a drsnej konec fakt hustý!!

www.haydde.blog.cz

(Hayddé, 20. 7. 2007 21:05)

to..to ..sid ěláš prdel ne??ty si zabila,zabilas Jane...to mu nemůžu uvěřit,taková tragédie--tem začátek byl tak super a ten konec..to je drsny....honem,honem,honem další!!!!!!

=((((((

(Čuky Baby, 20. 7. 2007 19:33)

Vúbec jsem nemohla uvěřit tomu, že Jane umřela, usela jsem si tu větu přečíst minimálně třikrát abych jí fakt uvěřila. Chudáček.=(((

smutné:(

(veve, 20. 7. 2007 19:02)

zo začiatku som si myslela,že sa to bude celé niesť v takom peknom pozitívnom duchu,ale bohužiaľ som sa mýlila..chúďa Jane:(ale ako vždy to bolo super napísane:))

Já taky...

(Susan, 20. 7. 2007 15:18)

...do včerejška

:((((((

(barbora, 20. 7. 2007 15:13)

no to som vazne tiez necakala. je mi luto jane:( normalne som verila, ze prezije

Wow .....

(Myška, 20. 7. 2007 13:49)

Tak tohle jsem ted nečekala ..... fakt mě to dorazilo ... :( Chudáááček Jane... dodalo tomu docela šťávu, ale ale ale .... :(