Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. kapitola - Pomsta nebo...?

21. 2. 2007

Uplynuly dva dny a já jsem pořád nevěděla, co Potterovi vyvést. Možná je lepší, že jsem na to ještě nepřišla. Ze začátku byl totiž obezřetný a bedlivě sledoval, co dělám. Kontroloval si mě, nejspíš nechtěl dopadnout jako já. Měl štěstí, že jsme já ani Katie nepřišly na správnou pomstu. Chtělo to něco hodně originálního a nás ne a ne něco napadnout. Pomsta ale nakonec přišla sama od sebe.

 

Když jsem v úterý ráno vyšla z pokoje a scházela schody, uviděla jsem Pottera, jak sedí v křesle a o něčem si povídá s Blackem. Jakmile mě uviděl, začal na mě křičet přes celou místnost.

„Dobrý ráno, Evansová! Zdálo se ti o mě?“ Fandí si, hošánek.

„Jo, zdálo.“ Jeho ruka ve vlasech se nedala přehlédnout….

„A copak hezkého?“

„Že jsem si zopakovala akci žába,“ ušklíbla jsem se.

„Ale ale, Evansová. Přece ke mně nebudeš ošklivá, no ne?“ zvedl se Potter z křesla.

„Proč ošklivá? Mě se to náhodou strašně líbilo.“

„Mě se zase líbil ten polibek od tebe. Co kdybychom si ho zopakovali?“ A je to tady, zase ty jeho frajerské řeči.

„A nebylo by lepší, kdybych ti tu facku vrazila rovnou, bez zbytečného zdržování s pusou?“

„Ta pusa za to stojí,“ mrkl na mě. Asi si myslí, že mu padnu k nohám. OK, jak chce.

„Vážně, Jamesi?“ Zkameněl, jménem jsem mu ještě neřekla. „Tak si to zopakujem, chceš?“ Cha, jaký to vítězoslavný úsměv. Kdybych nebyla dobrá herečka, tak dostanu záchvat smíchu. Je mi ho líto…

„Že váháš, Evansová! A chceš hned teď, nebo mám počkat? Já jsem trpělivej!“ Ten a trpělivej? Tak to já jsem svatý Mikuláš.

„Co se sejít po škole u jezera?“ navrhla jsem. A Potter? Ten neváhal. Ještě uvidí, co dokážu. Ať si myslí, že ho budu u jezera oblizovat. Ještě mu ukážu.

 

Po škole jsem vážně šla k jezeru, ovšem s úplně jiným záměrem, než bylo líbání s tím hňupem. James tam už čekal, dokonce měl pro mě kytku! Tohle jsem nečekala, že by v něm byl aspoň kousek gentlemana?

„Ahoj Jamie,“ řekla jsem svůdně. Potter jenom valil bulvy. Dívej se, hochu, co dokážu. V minisukni a tričku s velkým výstřihem se cítím jistě a sexy. A jelikož je jaro, není mi ani moc velká zima. Tuhle pomstu jsem měla za dnešek promyšlenou do nejmenšího detailu.

„Lily? Odkdy mi říkáš jménem?“ zeptal se zmateně s pohledem střídavě v mých očích a výstřihu.

„Nelíbí se ti to? Taky ti můžu říkat Pottere,“ navrhla jsem a přišla k němu blíž. Lépe řečeno jsem se na něj nalepila, aby měl do mého výstřihu větší výhled.

„Mě naprosto vyhovuje, když mi říkáš Jamesi,“ řekl s obtížemi. Chudák, jak se asi musel cítit. Ale dobře mu tak, zaslouží si to.

„To mě těší. Takže… proč jsme se tu sešli?“ zeptala jsem se naoko bezelstně.

„Pokud vím, tak kvůli polibku,“ zatřpytily se mu oči. Teď je ve svém živlu. Dobře, jdeme na další krok.

„No jo, vlastně,“ hrála jsem si na blbou a chytla ho okolo krku. Potter se obličejem přibližoval k mému. A víc… A víc… Už zbývalo jenom pár milimetrů, když jsem se mu vysmekla, vzala mu hůlku a strčila ho do jezera. Potter tam spadl jako přezrálá hruška. Voda vystříkla do všech stran a jakmile se vynořil, dostal jsem záchvat smíchu. Po celém těle měl Potter vodní řasy a na hlavě žábu. Má na ně vážně štěstí. Můj smích ale netrval dlouho. Potter totiž začal lézt z jezera ven a šinul si to ke mně, shazujíc ze sebe řasy. Žába uskočila hned, když zjistila, že ten kámen pod ní se hýbe.

Musela jsem se otočit a utíkat pryč. Po cestě do hradu jsem zjistila, že mám ještě jeho hůlku. Nevěděla jsem, co s ní a tak jsem utíkala dál a přitom přemýšlela, co udělám. Když jsem uviděla rytířské brnění, usmála jsem se a hůlku hodila do něj, samozřejmě tak, aby to Potter viděl. Přestal si mě všímat a snažil se dostat hůlku z brnění. Nechala jsem Pottera Potterem a utíkala jsem do svého pokoje. Schody jsem zdolala po čtyřech a celá udýchaná padla do postele. A přímo na Katie. Těch několik metrů k mé posteli bych asi nedošla, a tak mi přišla vhod i ta nejbližší. Její majitelka na ní ale sladce odpočívala a tak když ji probudilo padesát kilo na ni spadlých, asi musela chvilku hledat ztracený dech. Taky mě ze sebe nejdřív shodila a pak sprdla. Jestli ji chci zabít a proč jsem tak vymóděná a hlavně udýchaná.

Když jsem jí vylíčila mou pomstu, smála se jako pominutá, prý jsem to měla vyfotit. Jistě, já byla ráda, že jsem stihla utéct a ona chce fotku. Ach ty vymoženosti dnešní doby…

 

Ten den už jsem radši z pokoje nevystrčila ani patu. Na druhý den jsem ale musela jít na vyučování a tak jsem tam šla až před zvoněním. Neměla jsem nejmenší chuť potkat Pottera. Kdo ví, co si na mě vymyslel. Jeho fantazie je víc než pestrá a jestli se mi bude chtít pomstít – o čemž nepochybuju – tak radši budu chodit temnýma uličkama.

První hodina byla Přeměňování. Potter sedí o několik lavic vzadu, takže jsem kolem něj chtě nechtě projít musela. Jeho pohledy nebyly vůbec příjemné, kdybych řekla, že zabíjely, bylo by to málo. Hodinu jsem přežila ve zdraví, ale děsila jsem se jejího konce. Jakmile zazvonilo, tak se Potter postavil do dveří a čekal tam. Něco mi říkalo, ať tam nejdu, a tak jsem šla za profesorkou McGonagalovou. Ptala jsem se jí na různé detaily z hodiny a dělala, že jsem nepochopila látku. Potter ve dveřích se pobaveně ksichtil, prohlédl můj plán, ale ode dveří neodešel. Proto když mě McGonagalová poslala na další hodinu, jsem se modlila u všech svatých, abych to přežila. Pět metrů ode dveří jsem se rozběhla, připravená Pottera odstrčit a utéct pryč. Ne nadarmo je ale Potter nebelvírský chytač. Když jsem ho odstrčila, okamžitě mě chytil do náručí.

„Chceš mi utéct?“ zašeptal mi do ucha. Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a čekala, co Potter udělá. Jenomže to, co udělal, jsem nečekala ani v nejmenším.

„Jestli chceš, abych tě pustil, tak uděláme dohodu.“ A je to tady. Bude chtít, abych s ním chodila, abych ho políbila, já ho nechci líbat!!! „Budeš mi říkat jménem.“ Co?! Co to s ním je? On chce, abych mu říkala jménem? Žádné nechutnosti nebudou? Že by mu ta ledová voda zastavila mozek? Nebo snad něco jiného…? „Tak co, pomstu nebo tykání?“

Asi bych byla blázen, kdybych řekla pomstu.

„Tykání,“ špitla jsem. A Potter mě pustil!

„Výborně, to jsem chtěl slyšet,“ řekl a vzal mě za ruku. „Jdeme na Bylinkářství, ne?“ usmál se a vydal se i se mnou na pozemky. Ruku jsem mu samozřejmě hned vytrhla a chvíli jsem se na něj jenom dívala. Prostě jsem nemohla uvěřit tomu, že Potter, vlastně James, nechtěl nic jinýho, než tykání! I když i to mi dá nejspíš hodně zabrat. Když si pomyslím, že na mě bude každý den ječet „Lily!“ místo „Evansová!“… Od něj je mi mnohem milejší Evansová. Ale budu to muset přežít. Jinak by mohl chtít i něco jiného za porušení dohody, a to už bych vůbec nevydýchala….

Probrala jsem se asi po pěti minutách, když mě James div nedostrkal na pozemky, abychom stihli hodinu. Jestli takhle budu reagovat na každou Potterovu…. Jamesovu výchylku chování, tak mě asi budou muset odtláčet buldozerem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.................

(Maysie, 6. 11. 2007 22:47)

Pěkná povídka..Takže až se ti vrátí můza čekám další kapitolu jasné? =) moc mě zajímá jak se to vyvine.. =)

To Lily:

(Susie, 22. 8. 2007 20:35)

Promiň, teď si dávám přestávku ve psaní. Ale pokud mě chytí nápad, tak se pokusím...

..............

(lily, 22. 8. 2007 17:13)

prosím mohla by si to dokončiť ???

.....

(Kaitlin, 7. 5. 2007 17:59)

jE TO MOC PĚKNÝ..JEN - BUDE TO MÍT POKRÁČKO??

Díky... :)

(Susan Topperová, 25. 2. 2007 18:22)

Jsem ráda, že se vám to líbí... Budu se snažit napsat další kapču co nejdřív, ale nevím, kdy bude hotová... No uvidíme :)

Akce žába...the best :D

(Twiggy 33, 25. 2. 2007 13:24)

Skvělá povídka, miluju období Pobertů a tohle se mi vážně líbí, bzvlášť scéna s akcí žába :D ta se opravdu povedla, ještě, že mám vystláno pod židlí, protože jinak by to byl hodně tvrdý náraz...
A zmínka o odtláčení buldozerem mě taky hodně pobavila :D *thumbs up*

co říct...

(kristyna, 24. 2. 2007 19:44)

jedině že to bylo super, sory, že je můj komentář mainko se spožděním, ale nějak jsem neměla čas, fakt moc pěkný atěšim se na další kapitolku!!!

Lily...

(Susan Topperová, 23. 2. 2007 13:29)

Hej já jsem fakt ráda, že jsem sepsala aspoň tohle... A jsem ráda, že se ti to líbilo :)

:D:D:D suuusie...:D

(LilyJane, 22. 2. 2007 20:43)

tohle se ti povedlo!!! :D nemám slov! Snad by to mohlo být delší... ale jak sem tě na icq poslouchala, tak sem ráda, že si napsala alespoň tolik...:D

To já taky...

(Susan Topperová, 21. 2. 2007 15:52)

Ale dneska fakt nic nečekej, leda by se mi něco stalo a já chytla toho správného ducha na psaní. A zítra nejspíš taky nic nebude, jdu ke kadeřnici a nevím, kdy přijdu....

to je...

(Verča, 21. 2. 2007 15:47)

krátký ale super, doufám že příští kapitola bude delší a brzo